Psychika

Základem dobrého zdraví je psychická pohoda. Každý déle trvající strach ovlivňuje naši mysl, bráni vnímat skutečnost takovou jaká skutečně je, vidět věci pravdivě a vede k potlačení přirozené schopnosti těla se léčit a bránit. Strach má navíc tu vlastnost, že je nakažlivý a rozhodně více než současný virus, proto je dobré

• přijmout tuto neobvyklou situaci, nestavět se proti ní, nezlobit se na to nebo na někoho kdo za to může (třeba Číňany), musíte nakonec přijmout, že máte strach, zlobíte se, že jste zmatení, v panice, ve stresu, přijmout neznamená souhlasit, ale znamená to nestát proti tomu, nepanikařit a zachovat si zdravou mysl,

• nemusíte hned dělat co všichni, zamyslete se nad tím, než něco uděláte, lidé mají tendenci chovat se stádně a ne vždy to je prospěšné věci;

• vytvořte si jasný plán, cíle co byste mohli a chtěli dělat, přijměte možnost nastavit si činnosti tak, aby byl den při jejich vykonávání a splnění naplněný a vy se cítili dobře;

• uvažte, zda se nehodí právě teď udělat něco co jste už dlouho odkládali, být s rodinou, s partnerem, povídat si z blízkými, uklidit apod.;

• plánujte si den tak, aby byl naplněn splnitelnými cíli, když se něco nestihne nebo nepodaří, protože se změní situace prostě to přejděte přijetím a jděte dál;

• činnosti by měly být takové, že vám zabrání myslet na to co se děje, sledujte sice vývoj, ale věnujte tomu pozornost jen čistě kvůli informovanosti, nemusíte živit strach čtením děsivých zpráv a lidem, kteří takové zprávy rozdávají se prostě vyhněte;

• zaveďte do svého dne režim, vytvořte společný režim, aby den měl jasný rytmus, takový řád pak je páteří dne a je i oporou klidného prožívání, budete překvapeni, jak taková změna odbourá z čas stres;

• pokud jste s rodinou dodržujte v rámci osobní psychohygieny určitý čas, který je jen váš, to samé však respektujte u druhých, přistupujte tvořivě ke společným chvílím a pořádejte společenské večírky hry apod.;

• pěstujte dostatečný pohyb, cvičte;

• posilujte imunitu a psychickou pohodu;

• snažte se vystříhat nadměrné konzumace alkoholu, právě alkohol oslabuje imunitu (samozřejmě 2 dcl. vína nic nezboří), omezte kouření a rozhodně neberte omamné látky;

• nesnažte se "přeprat" svět a vnímejte realitu jaká je, prostě pravdivě, neplánujte dopředu a zbavte se očekávání (například, že to v dubnu už přejde) vyhnete se tak zbytečnému vypětí, když se věci změní, berte věci jak jsou;

• buďte ohleduplní k sobě i k druhým, nikoho nevystavujte nebezpečí nákazy a stejně tak to čiňte u sebe;

• radujte se z pozitivních zpráv, třeba, že stoletá stařenka porazila COVID-19, nebo že se infekci daří zpomalit, nebo že se někomu podařilo něco prospěšného apod.;

• připravte se na to, že se může stát, že budete nakažení, připravte krizový scénář jak to bude řešit, ale nevěnujte tomu více než co je nutné, nemá smysl myslet na hypotetickou věc;

• chraňte nejzranitelnější část populace, starší lidi a snažte se nevystavit je nákaze, povzbuzujte starší členy rodiny, telefonujte jim pravidelně, povzbuzujte je a veďte s nimi hovory na jiná příjemná témata;

• snažte se být nápomocní, připraveni pomoci, mějte ohled na ty co už do toho spadli, pomáhejte jim, telefonát podpory udělá pro jejich uzdravení mnohdy více než nějaké léky;

• užívejte si každého dne tak, abyste pěstovali spokojenost i v tomto složitém a nestandardním čase.

Moc informací

Současná doba je charakteristická přetlakem informací a přitom můžeme směle říci, že většina informací jsou spíše tzv. dezinformace. Ty mají neblahý vliv na naše chování a postoje, protože tím, že jsou nepravdivé, nebo jen z části pravdivé, matou nás. No a pak se chováme stejně, jako když nám uprostřed neznámého města zmizí signál GPSky. Někdo zpanikaří, někdo je ve stresu a někdo zachová chladnou hlavu a věc vyřeší. Problém je v tom, že situaci příliš neulehčují veřejná média. Chrlí hromadu negativních zpráv v tuze po vyšší návštěvnosti nebo prodeji, protože nemalá číst společnosti, nevím proč, prahne právě po takových zprávách. Výsledkem, je zmatek v hlavě a zmetek v chování. Někdo situaci zlehčuje, někdo naopak situaci zhoršuje. Jen málo lidí si zachová rozum a sleduje pravdivé skutečnosti. To, že v jiných zemích lidé umírají je smutné a je žádoucí a správné soucítit s jejich rodinami, ale naším cílem přece jen není smrt, ale život, ne? Tedy je třeba sledovat takové informace, které pomohou život chránit. A protože asi nechceme být na planetě sami, chráníme život komplexně. K nemocným se chováme s respektem a soucitem a povzbuzujeme je k uzdravení. Ale zachováváme si dostatečný hygienický odstup, abychom zůstali na straně povzbuzujících a schopných pomoci. Dodržujeme stanovená pravidla a možná nad jejich rámec se snažíme o to, nevystavovat sebe ani druhé nebezpečí nákazy. Respektujeme hygienické požadavky a respektujeme druhé tím, že se snažíme chránit jejich zdraví (prostě nosíme do obchodu alespoň roušku). Zdržujeme se co nejvíc doma, pokud to je možné a vyhýbáme se přemíře společenských kontaktů. Jsme zodpovědní, protože jsme informovaní, sledujeme vývoj a fandíme těm co onemocněli, a chráníme ty co jsou zdraví. Tak a teď si v duchu řekněte k čemu vám je ta hromada strachem naočkovaných informací....

Pozitivní přístup

Není čeho se bát. Jste přece dostatečně silní, abyste zvládli tuto situaci, žijte. Není důvod zastavit se a ve strachu toto období přečkat, je čas prostě jen přijmout změnu a hledat v ní možnosti, které se nabízí. Povzbuzovat lidi kolem sebe a s úsměvem zvládat každodenní situace je ideálním lékem na vyrovnaný život i v těchto okamžicích. je třeba se na celou věc dívat s nadhledem a uvědomit si, že nic nekončí, vždyť jaro přináší znovuzrození přírody a to je dostatečný důvod k životu. Je třeba se nastavit tak, že si silně uvědomíte, že vše zvládnete a není potřeba, aby vás někdo při tom hlídal nebo vedl za ručičku.

A když už se stane, že se nevyhnete nákaze COVOD-19 věřte a uvědomte si, že před vámi je spousta života, v němž můžete plnit svá přání, něco udělat pro sebe pro druhé, stanovte si cíle. a soustřeďte se na své záměry. Zcela s chladnou hlavou zavolejte na zde uvedená čísla a uzařiďte vše tak, abyste nenakazili ostatní. Lečte se pomocí dostupných prostředků a hlavně se stále posilujte vědomím, že to zvládnete, vždyť jste jinak zdravá a báječná lidská bytost, dodržujte zásady pitného režimu (utopte ho) a nasaďte přírodní antivirotika a antibiotika. Nebojte se česneku, že smrdí, jen pozor na kontraindikace.

Víra a odhodlání

Často v poradně říkám, že víra je pro ty co neví. Každý, kdo naslouchá svému vnitřnímu hlasu přece ví, že mu nehrozí nebezpečí, ví jak se rozhodnout, protože to tak cítí. Obecně tomu říkáme intuice, ale to přesně nevystihuje skutečnou podobu našeho vnitřního hlasu. Jde o to, že někde hluboko uvnitř svého vědomí víme mnohem přesněji co se děje a co dít má. Takže, kdo "ví", nemá se čeho bát. Pokud však budete věřit i když nebudete vědět, je to stále lepší stav, než mít strach. Samozřejmě vědět uvnitř, že vám nic nehrozí a že je o vás postaráno, je mnohem silnější stav. Vlastně na stejném principu pracuje nejsilnější lék, kterým je placebo. Placebo je pozitivní mysl, respektive prázdná a klidná mysl, která nebrání tělu se dát do pořádku. Mysl, která negeneruje spousty pochyb, úzkost a stres. Pokud se vám to děje, je třeba se proti tomu postavit a zabojovat, abyste svůj strach porazili. Strach je opakem placeba, je to negativní přání vašeho podvědomí, nocebo.

Naučte se poslouchat svůj vnitřní hlas. Rady druhých mohou také vést na zcestí, poznáte takové rady, že vyvolávají stres, pocit beznaděje a strachu. Takové rady nechte plavat. Stejně tak buďte kritičtí ke všem "zázračným medicínám". Jedinou zázračnou medicínou jste vy a váš přístup k věci.

Strach

I když se snažíme o pozitivní přístup, často se v současné situaci dostaneme do stavu, kdy máme strach z budoucnosti. Tento strach významným dílem podporují média a lidé kolem nás. Pokud se do takového stavu dostanete, je třeba se se strachem "poprat" a snažit se jej porazit. Ale neporazíte jej, když jej chcete zahnat. Dejte mu jméno, popište si ho, řekněte si upřímně nahlas z čeho máte strach, neživte jej však při tom, strach tak postupně ztratí sílu. Strachu stůjte čelem s uvědoměním, že máte plány, chcete lecos prožít, vyzkoušet, prozkoumat, poznat...dejte do toho odhodlání.

Rovnováha, postoj bojovníka

Hledejte ve svém prožívání vždy rovnováhu. Je zásadní. Když budete cítit, že v rovnováze nejste, snažte se ji získat. Je to stejné, jako bojovník, který může uspět jen když stojí pevně na svých nohách. Aby zvítězil musí v první řadě umět udržet rovnováhu. To neznamená, že se nesmí hýbat, ale pohyb musí být vyvážený. O to se snažte ve svých dnech. Práci vyvažujte odpočinkem, stres relaxací, statické posedávání pohybem, pltí to i v jídle. Rovnováha by měla být i v nádechu a výdechu. Buďte úspěšný v tomto novém hledání, soustřeďte se na vnímání nerovnovážného stavu ve vašem životě. Může to být velmi zábavné a objevné.

Povzbuzení pro ostatní

Nejsme v tom sami. Mnoho lidí kolem nás může prožívat psychický stres. Buďte inspirací pro všechny kolem, citlivě povzbuzujte své bližní. V této době více než kdy jindy platí, že úsměv léčí a nic nestojí...

Jděte na to hravě

Je možné, že se situace bude nadále vyvíjet směrem, který donutí vládu k dalším opatřením, které nás donutí zůstat doma, nikam nechodit nebo nejezdit. Ten, kdo má dům se zahradou je na tom lépe, ale všichni kdo zůstanou zavření v bytech, můžou prožívat "ponorku". V podstatě platí, že když donutíme lidi, aby byly delší dobu spolu blízko sebe (v malém prostoru) bez možnosti odejít (jako v ponorce), jejich přirozená obrana je nakonec přinutí, aby spolu soupeřili. Lidé totiž potřebují vnější podněty, tj. každý den něco nového. Jenže malý prostor toho moc nenabídne a my začneme duchovně hladovět. V psychologii je tento stav nazýván "vjemová deprivace", jejíž slabší podobou je dnešní mladé generaci dobře známá nuda. Tento stav nevede k ničemu dobrému. Navíc malý prostor, kde je více lidí může vyvolat problém zcela opačný, začneme vzájemně usilovat o pozornost druhých, všímejte si mě. Výsledkem je, že se v malém prostoru nedokáží pořádně soustředit nebo odpočívat.

V první řadě je třeba si uvědomit, že spolu budete až do doby, kdy to bude nutné. Udělejte "válečnou poradu", kde si připomenete co je v situaci jasné a co ne a dohodněte se na pravidlech společného soužití:

• jaký bude režim dne, tj. kdy se budou odehrávat společné aktivity (snídaně, oběd, večeře, společné posezení, společné činnosti), kdy je prostor pro společenské hry nebo posezení, apod.;

• dohodněte se na tom, které místo v bytě bude určeno k soukromí toho kterého člena rodiny nebo komunity a to respektujte, to místo by mělo zaručit, že dotyčný nebude rušen a bude respektována jeho samota;

• dohodněte se na obdobích klidu, tj. kdy nebudou prováděny rušivé aktivity niko z členů rodiny či komunity tom (třeba v čase po obědě);

• společně organizujte různé aktivity, stolní či jiné typy her, procházky,

• nastavte si úkoly, kdo se stará o snídani, do o oběd kdo o večeři, kdo prostře stůl, kdo bude komu pomáhat, rozdělte rovnoměrně úklidové činnosti společné větrání bytu vytvářejte společné aktivity a ty střídejte se samostatným a vše vezměte formou hry, hecujte se, kdo kolik dokáže udělat apod., takový přístup vám dny společně naplní, dokonce se sblížíte a navíc posílíte svou obranyschopnost;

• do ničeho se nenuťte , smích a radost přitáhnou více než příkaz;

• dělejte třeba černé hodinky při svíčkách a zvolte vypravěče nechte ho povídat, neskákejte nu do řeči, povzbuzujte ho, vždyť budete ít radost, když i ten, kdo povídat neumí něco příjemného dokáže říct;

• máte li někoho bližního na telefonu, prarodiče, tety blízké přátelé, domluvte se s nimi a dělejte přes internet video přenosy nebo rozhovory na telefonu, která dáte nahlas pro všechny a zatáhněte je do hry, budou li chtít;

• povzbuzujte se navzájem a hlavně žijte.

Nakonec není právě toto čas udělat co jste odkládali, udělat si čas na ty, kterým chybíte, otevřít novou kapitolu společného života, odstranit nešváry, vzájemně si pomáhat, nebo naopak respektovat, že někdo chce soukromí a prostě spolu upřímně ze srdce pobýt?

Určitě nebuďme naivní, že nedojde k napětí a hádkám. Nestyďte se za to, patří to ke společnému žití, jen zůstaňte otevření neduste to v sobě, vždyť většinou jde o maličkosti, za kterými je schována hlubší bolest. Tak proč nezkusit začít otevře hovořit o tom co cítíme. Drsní jedninci se pokusí porozumět přecitlivělým, úspěšní se pokusí vnímat frustrované atd. Je to úžasná příležitost zkusit udělat věci jinak, jinak komunikovat, jinak se k sobě chovat. Když děláte otravné věci prostě je dělejte. Není třeba si pořád opakovat, že vás to nebaví. I úklid může být hra a pokud takový je, fantasticky vyčistí hlavu. Úklid je v podstatě stejná očista, jako když se myjete, zkrášlujete. Držím palce a choďte do přírody, ona má náruč otevřenou pořád, přesto že se k ní často chováme ne příliš dobře.